USS Carl Vinson (CVN 70)
Loď byla pojmenována po
republikánském kongresmanovi za stát Georgia Carlu Vinsonovi, jenž působil v
americkém Senátu více než 50 let (1914-1965). Vinson celou svou kariéru
zasvětil rozvoji amerického válečného námořnictva a letectva, v heslu, že
“Nejdražší věcí na světě je levná armáda a námořnictvo”. Na jeho tak byla
válečná loď poprvé v historii USA pojmenována po ještě žijícím člověku. Je
první lodí tohoto jména v US Navy.
USS Carl Vinson (CVN-70), nazývaná též Golden Eagle, je třetí letadlovou lodí
třídy Nimitz a byla stejně jako ostatní postavena v loděnicích Newport News
Shipbuilding and Drydock Company ve městě Newport News ve státě Virginia.
USS Carl Vinson byla spuštěna na vodu 15. 3. 1980 a zařazena do služby 13. 3.
1982. Po usilovné přípravě lodi i posádky čítající bezmála 6000 mužů opustil
Carl Vinson 1. března 1983 Norfolk a zamířil na osmiměsíční plavbu kolem světa.
Během ní navštívil přístavy na pěti kontinentech - v severní Americe, Evropě,
Africe, Asii a Austrálii. Koncem října proplul Carl Vinson pod mostem Golden
Gate a navštívil poprvé San Francisko. Po příjezdu následovala tříměsíční
prohlídka lodi a dovolená posádky.
Koncem května 1984 se Carl Vinson zúčastnil mnohonárodního námořního cvičení
RIMPAC 84 spolu s loděmi Kanady, Japonska, Austrálie a Spojeného království. V
srpnu a září pak prodělal ještě závěrečné zkoušky a byl připraven na další,
tentokrát sedmiměsíční plavbu.
V května a červnu 1986 se zúčastnil cvičení RIMPAC 86 a obdržel své první
vyznamenání “Meritorious Unit Commendation”. 12. srpna 1986 vyrazil na svoji
druhou plavbu Indickým oceánem a severním Pacifikem a třetí plavbu celkově.
Během cesty proplul jako první letadlová loď Beringovým mořem. Tam se podíval
ještě jednou brzy poté - v lednu 1987.
Od února do července 1987 byla loď v suchém doku v přístavu Alameda a prošla
důkladnou opravou a modernizací. Po následujících námořních zkouškách se v
říjnu 1987 zúčastnila úspěšného cvičení REFTRA. Na čtvrtou plavbu se loď vydala
15. června 1988 a úspěšně pronikla jinou trasou do Beringova moře. Vinson
zůstal 82 dní na stráži v severním Indickém oceánu. Pomáhal během té doby
eskortovat tankery plující pod americkou vlajkou z nebezpečných vod. Do
přístavu Alameda se loď vrátila 16. prosince 1988. Loď obdržela svoji druhou
cenu Admiral Flatley Memorial Award pro bezpečné letectvo.
V roce 1989 opustil Vinson přístav 18. září a zúčastnil se cvičení PACEX-89 –
největšího vojenského cvičení od dob 2. světové války. A (opět) se dostal do
Beringova moře, neboť cvičení se odehrávalo v chladných vodách a zahrnovalo
operace u Aleutských ostrovů. V následujících týdnech Carl Vinson vedl bojové
síly tří flotil a účastnil se operací v severním Pacifiku a moře u Japonských
břehů, kde se připojil k námořním silám dalších států.
1. února 1990 začala 5. plavba. Carl Vinson zamířil do severního Pacifiku a
Indického oceánu. Obdržel v tomto roce svoje první ocenění "Battle
E".
15. září 1990 přešel Carl Vinson pod správu svého dočasného domovského přístavu
Bremerton ve státě Washington, od 22. září pak začala v suchém doku jeho
generální oprava trvající až do 6. dubna 1993. Poté se po plavebních testech
vrátil do přístavu Alameda.
Svou 6. služební plavbu západním Pacifikem, Indickým oceánem a Arabským zálivem
vykonal Carl Vinson v roce 1994 (17. únor až 17. srpen). Sloužil jako podpora v
operaci "Southern Watch". Po svém návratu do amerických vod získal
Carl Vinson své třetí vyznamenání Admiral Flatley Award pro bezpečné letectvo.
Vinson navštívil opět San Francisco a zamířil na Havaj, kde se od 26. srpna do
3. září 1995 účastnil cvičení Ke koa ’95. V září téhož roku navštívili palubu
Golden Eagle prezident Bill Clinton a první dáma Hillary Rodham Clintonová. Z
paluby lodi odstartovalo 12 historických letounů. O měsíc později se loď
vrátila do San Franciska, aby se účastnila akce Fleet Week 95.
Sedmého května 1996 opustil Carl Vinson Alamedu a vydal se na (svou sedmou)
šestiměsíční plavbu (Západní Pacifik/Indický oceán/Arabský záliv). 3. září se
pak zapsal do historie, když z rozkazu prezidenta Clintona začal letecký útok
proti Iráku. Palubní stíhače F-14 Tomcat poskytly ochranný doprovod bombardérům
B-52 do Arabského zálivu a během necelých 24 hodin byly na vojenské cíle v
jižním Iráku vypáleny z lodí střely Tomahawk. Další rakety byly vypuštěny z letadel.
Poté Carl Vinson hlídkoval v dané oblasti a jeho letouny dohlížely na
rozšířenou bezletovou zónu. Po této úspěšné plavbě se Carl Vinson vrátil do
Alamedy, kam dorazil 14. listopadu 1996.
Odtud se 14. ledna 1997 vydal
do nového domovského přístavu Bremerton ve státě Washington, kam dorazil 17.
ledna a kde se mu dostalo bouřlivého uvítání. V té době z jeho paluby také
naposledy odstartovaly letouny A-6E Intruder, končící téměř po 40 letech svou
službu u US Navy.
Začátkem listopadu 1998 se vydal Vinson na svou 8. plavbu do severního Pacifiku
a Perského zálivu. 19. prosince 1998 vystřídal Carl Vinson letadlovou loď USS
Enterprise v Perském zálivu, aby jeho letadla pokračovala v hlídkování nad
jihoiráckou bezletovou zónou po právě skončené operaci Desert Fox (Pouštní
liška). Byl zde a podnikal letecké hlídky od ledna do března 1999. Dne 6.
května 1999 se vrátil do domovského přístavu v Bremertonu.
V červnu 1999 zaplul Vinson na jedenáctiměsíční plánované zlepšení
použitelnosti (DPIA) v suchém doku v Puget Sound Naval Shipyard. Námořnictvo
utratilo více než 230 mil. dolarů na vylepšení vybavení, novou lokální
počítačovou síť (LAN), kotvení a zlepšení životních podmínek posádky. V červnu
2000 byla oprava hotova a loď absolvovala tříměsíční zkušební plavbu.
Absolvovala námořní cvičení TSTA, FEP a COMPTUEX na podzim u pobřeží jižní
Kalifornie.
Na svou 12. plavbu se loď připravovala od ledna do června 2001. Dne 23.
července vyplula z Bremertonu a po zastávce v Kalifornii 11. září se vydala na
cestou do Perského zálivu hlídat bezletovou zónu v operaci "Southern
Watch". Loď však změnila kurs a zamířila do severní části Perského zálivu,
kde vypustila první střely v operaci "Trvalá svoboda".
Z této historické plavby se Carl Vinson vrátil 23. ledna 2002. Za podporu
mezinárodní války proti terorismu obdržela posádka znovu ocenění "Battle
E". V dubnu byla loď vylepšena v rámci programu (PIA). Kompletně
renovována byla například letecká paluba a katapulty. Byly instalovány některé
nové systémy, výrazně se zlepšily podmínky pro život posádky. Práce skončily 4.
září 2002.
V lednu 2003 následovala cvičení COMPTUEX a JTFEX. Poté Carl Vinson odplul do
severního Pacifiku, aby zde hlídal ve chvílích, kdy byla další letadlová loď
Kitty Hawk (CV 63) v docích v Japonsku. Vinson se zúčastnil série cvičení,
zahrnujících Tandem Thrust 03 a domů do Bremertonu se vrátil 13. září 2003.
Začátkem září 2004 Carl Vinson opustil Bremerton na měsíc dlouhou cvičnou misi
do jižního Pacifiku, která ho měla připravit na plánovanou šest měsíců dlouhou
misi, naplánovanou na leden 2005. Loď skutečně 15. ledna vyplula z Bremertonu,
který byl po osm let jejím domovským přístavem.
Po absolvování dvanáctidenního cvičení JTFEX se 1. února vydala na šestiměsíční
plavbu kolem světa, aby po návratu zamířila do Norfolku. Během plavby loď
navštívila např. přístavy Apra v Guamu a Singapur. Dne 19. března vystřídala v
Perském zálivu loď Harry S. Truman. Letouny F/1-18 Hornet z paluby Vinsona
vypustily v dubnu dvě pět set liber vážící laserem naváděné bomby na
nepřátelské pozice východně od Bagdádu v Iráku. Na začátku května ztratila loď
kontakt se dvěma letouny F/A-18 Hornet, které byly nad iráckým územím a pátrání
přineslo smutnou zprávu, že oba piloti zahynuli. Operace Irácká svoboda
pokračovala dál a letouny dále bombardovaly nepřátelské pozice. Vinson byl v
Perském zálivu vystřídán Nimitzem 30. června 2005. Celkem podnikly letouny z
USS Carl Vinson během své mise na 6500 letů, přes 20000 letových hodin. Osmého
července Vinson proplul Suezským kanálem do Středozemního moře a do Norfolku
dorazil 31. července 2005.
Po návratu do Norfolku loď 11. listopadu nastoupila RCOH - Refueling and
Complex Overhaul. Tedy modernizaci technologií, ale i výměnu jaderného paliva,
což zajistí lodi dalších 25 let života. RCOH trvá tři roky, z nichž dvě třetiny
času bude loď v suchém doku. RCOH by měla skončit v listopadu 2008.
Základní
funkce - víceúčelová letadlová loď na
jaderný pohon
Výrobci
- Newport News, Shipbuilding a Dry
Dock Copany, Newport News Virginia
Kýl
položen - 11. října 1975
Spuštění
na vodu - 15. března 1980
Zařazení
do služby - 13. března 1982
Pohon - dva jaderné reaktory (palivo na 20 let)
Výtlak - 95 000 tun
Max.
rychlost - 55,6 km/hod
Vrtule - čtyři
Průměr
vrtule - 6,4 m
Hmotnost
vrtule - 30 028 kg
Počet
kormidel - dvě
Hmotnost
kormidla - 65 000 kg
Výška
(kýl – nástavby) - 74,4 m
Kotvy - dvě
Hmotnost
kotvy - 30 000 kg
Hmotnost
článku řetězu - 163,3 kg
Délka
letové paluby - 332,8 m
Šířka
letové paluby - 76,8 m
Plocha
letové paluby - 18 211 m2
Palubní
výtahy - čtyři
Letectvo - +- 70 letadel Carrier Air Wing 11
Carrier
Air Wing 11 - VF-213 12x
F/A-18E/F Super Kornet - víceúčelový stíhací letoun
- VFA-94 12x
F/A-18 Hornet - víceúčelový bojový letoun
- VFA-97 12x F/A-18 Hornet - víceúčelový bojový
letoun
- VFA-22 12x F/A-18 Hornet - víceúčelový bojový
letoun
- VAQ-135 4x EA-6B Prowler - radioelektronický boj
- VS-29 8x S-3B Viking - protiponorkový
letoun
- VAW-117 4x E-2C Hawkeye - letoun včasné výstrahy
- HH-60H/SH-60F Sea Hawk -
protiponorkový vrtulník
Výzbroj - řízené střely RIM-7 Sea Sparrow, protiraketový
systém Phalanx CIWS